Jsme správná rodinka nadšená z tohoto v našich končinách málo známého a netradičního rodu rostlin. Všechno tohle začalo jednoho odpoledne, v úterý 13. 6. 2017, když jsme s budoucí manželkou poprvé spatřili vzrostlý Blahočet čilský v The Cambridge University Botanic Garden (Cambridge, Velká Británie).

Od té doby tuto rostlinu studujeme, sháníme semena po celém světě a zažíváme úspěchy i neúspěchy v jejich pěstování.

Cílem projektu je především pěstění a prodej stálezelených jehličnanů z čeledi blahočetovitých (Araucariaceae), rodu blahočet (Araucaria) ze semen v českých podmínkách. Těžištěm je Blahočet čilský – Araucaria araucana, monumentální rostlina, která hravě zvládá středoevropské klima, nicméně se věnujeme i dalším druhům této úžasné druhohorní relikvie.

Rod Araucaria čítá 20 (některé zdroje uvádějí 19) uznaných druhů a další desítky synonym a názvů poddruhů či variant. Nejznámější je nepochybně Araucaria araucana (věnujeme jí samostatnou stránku), případně pak Araucaria heterophylla, se kterou se u nás můžeme setkat především ve vnitřních prostorech.

Zástupci patří mezi stálezelené, vývojově staré jehličnany. Jejich domovinou jsou státy Brazílie, Chile, Argentina, Nová Guinea, Nová Kaledonie, ostrov Norfolk či Austrálie. Několik druhů je s oblibou využíváno jako okrasné dřeviny a celá řada z nich je uvedena v Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN.

Stromy jsou nádherné, stálezelené rostliny se zdánlivě zkroucenými větvemi. Listy (jehlice) jsou tuhé, zploštělé a špičaté, u některých druhů se těsně překrývají a tvoří šupinatý vzhled. Druhy jsou obvykle dvoudomé, což znamená, že samčí a samičí šištice rostou na samostatných jedincích. Samičí šištice mají kulatý až oválný tvar a semena jsou u většiny druhů jedlá.

Araukárie jsou ceněny pro svůj nezaměnitelný habitus. A. araucana a několik dalších zástupců se v malém množství pěstuje v příhodných podmínkách exteriéru, A. heterophylla a A. bidwillii nalézají své místo jako pokojové rostliny po celém světě. A. cunninghamii a A. angustifolia jsou častými dekorativními dřevinami.

Sekce Araucaria: A. araucana a A. angustifolia – domovinou je jižní Amerika

Sekce Bunya: A. bidwilii – domovinou je Austrálie a A. hunsteinii – domovinou je Papua Nová Guinea

Sekce Eutacta: A. cunninghamii – domovinou je Austrálie a Papua Nová Guinea, A. heterophylla – domovinou je ostrov Norfolk a 14 endemitů z Nové Kaledonie: A. bernieri, A. biramulata, A. columnaris, A. goroensis, A. humboldtensis, A. laubenfelsii, A. luxurians, A. Montana, A. muelleri, A. nemorosa, A. rulei, A. schmidii, A scopulorum a A. subulata

Je stálezeleným stromem, který ve své domovině (Chile, jihozápadní Argentina) dosahuje výšek 40 až 50 metrů. Pro svou vysokou estetickou hodnotu je mimo tyto lokace pěstován například v severní Americe. V Evropě pak majoritně ve Velké Británii, kde od konce 19. století tvoří dominantní solitéry zahrad a parků. V České republice a na Slovensku jsou známy exempláře vysoké okolo 7–10 metrů.

Blahočet čilský je jehličnan se silnými větvemi, které vyrůstají pravidelně z kmene. Jedinečné jehlice jsou listy připomínající šupiny trojúhelníkovitého tvaru se špičatými zakončeními. Velikost listů se pohybuje dle stáří od 3 do 8 cm. Zajímavostí je, že list roste pouze jednou, a tedy dřevo starší cca 25 let zůstává holé. V dospělosti samičí rostliny produkují oválné šištice velikosti 17-19 x 20-22 cm, obsahující stovky semen, které zrají 2 roky. Samčí (pylové) šištice jsou menší a méně nápadné.

Preferuje mírné oblasti s dostatkem srážek a slunečního záření. Ve volné půdě v ČR dobře zakořeněné rostliny doložitelně odolávají teplotám okolo -20 °C, rostliny v kontejnerech před příchodem silnějších a především celodenních mrazů schováváme do nezámrzného prostoru s nízkou teplotou (0 až 5 °C). Stromky je třeba vysazovat na stanoviště chráněná před studenými větry a holomrazy, odolnost stoupá s věkem - vysazujeme spíše starší rostliny (3 - 4 roky). Araucarie rostou spíše pomalu: lze počítat s přírůstkem od 10 cm (kontejner) do 30 cm (dobře zakořeněná rostlina ve volné půdě) ročně podle podmínek. Kořenový systém je řídký a pomalu rostoucí, při přesazování postupujeme velmi obezřetně a rostlinu vybavíme podpěrnou tyčí. Na finálním stanovišti fixujeme cca 3 roky. Okolí rostliny zamulčujeme jehličnatou kůrou pro udržení vlhkosti a teplotní bilance půdy.

V zimě je pro menší rostliny výhodné přirozené zasypání sněhem či vhodné zakrytí například chvojím, tedy se není třeba obávat výsadby i v lehce vyšších nadmořských výškách (je třeba posuzovat individuálně). Zvláště ve volné půdě nezakořeněnou rostlinu (zejména první 2 - 3 roky od výsadby) mohou poškodit i vysoké teploty, vyhýbáme se výsadbě do "betonové" či "kamenné džungle", kde je pracuje efekt tepelného ostrova a vysoké denní amplitudy teplot. Půda musí být velmi dobře propustná: ač rostlina vyžaduje dostatek vláhy (především mladé rostliny bez rozvinutého kořenového systému), nesmí nikdy „stát“ ve vodě, v zimě zálivku omezíme na minimum. pH půdy by mělo být mírně kyselé až neutrální (používáme rašelinové substráty), nicméně za předpokladu kvalitní drenáže není Blahočet čilský na pH náročný.

Hnojíme zejména na jaře, spíše střídmě, vyváženým, ideálně pomalurozpustným hnojivem s obsahem mikroprvků (např. železa). Při přesazování je vhodná příměs kvalitního humusu. Prořezávaní není nutné, až na spodní větve u větších stromů, které postupem času přirozeně postupně usychají. Araucarie jsou obecně odolné vůči škůdcům a patogenům. V případě výskytu nákazy jsou nejběžnějšími původci problémů houby z rodu Oomycota, jako jsou Phytophthory, a houby z oddělení Basidiomycota, které způsobují hnilobu kořenů a krčků. Rovněž houby z čeledi Botryosphaeriaceae mohou být zdrojem onemocnění. Specifickým patogenem je Pewenomyces kutranfy z čeledi Coryneliaceae, zodpovědný za černání větví. Pro řešení těchto problémů je doporučeno systémové ošetření pomocí fungicidů, avšak je klíčové postupovat s ohledem na specifika situace.

Druh je zařazen na Červeném seznamu ohrožených rostlin (IUCN). Obchodování se semeny nejen z původních oblastí je značně omezeno, případně je možné na zvláštní povolení. V Evropě lze sezónně sehnat lokální omezenou produkci.

Věděli jste že?

• Strom byl pojmenován po chilských indiánech z kmene Arauco, z jejichž oblasti rostlina pochází a je pro mnohé posvátná
• Je národním stromem Chile
• Semena jsou výborným zdrojem nutrientů (pro domorodé obyvatele dodnes)
• Vědecky byl poprvé popsán roku 1782, kdy byl nesprávně pojmenován jako Borovice araukánská (Molina)
• Strom se dožívá více jak 1000 let, je dvoudomý a první šišky na samičích rostlinách plodící semena se objevují až kolem 30.-40. roku života